Anděl s ďáblem

Socha „Anděl s ďáblem" (50letá faksimile)
Autor originálu: Jan Jiří Bendl (*1610 - †1680)
Autoři faksimile: skupina akademických sochařů / Miroslav Vajchr (* 1923 - † 1987), Aloisie Viškovská Altmanová (* 1923 - † 1999), Václav Hlavatý (* 1925 - † 2002), Josef Vitvar (* 1920 - † 1993)
Vytvořeno: 80 léta 20 st. (podle originálu z roku 1560)
Restaurováno: jaro 2023 (ak. soch. Daniel Talavera)
Materiál: kompozitní umělý kámen (umělý pískovec)
Výška: 165 cm
Váha: 588 kg

Jan Jiří Bendl (*1610 - †1680) byl významný český barokní sochař. Byl autorem sochařské výzdoby Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze (fragmenty tohoto díla jsou dnes uloženy v Lapidáriu Národního muzea). Jeho významným dílem jsou také dřevěné sochy apoštolů z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Klementinu, z jeho dílny pochází kamenné sochy umístěné na průčelí tohoto chrámu. Jan Jiří Bendl je také autorem Vinařského sloupu se sochou sv. Václava u Kostela sv. Františka na Křižovnickém náměstí u Karlova mostu a sochy sv. Václava na Starém proboštství na 3. nádvoří Pražského hradu.

O soše „Anděl s ďáblem" se traduje, že ji pro Mariánský sloup na Staroměstském náměstí (odhalený v roce 1560 za přítomnosti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV.) vytesal osobně autor sochařské výzdoby J.J. Bendl. Originál sochy byl součástí Mariánského sloupu až do roku 1918, kdy byl sloup za dramatických okolností stržen. Ze čtyř andělských sousoší (která symbolizovala čtyři kardinální ctnosti) se nejvíce zachovala právě socha „Anděl s ďáblem", která symbolizuje MOUDROST. Její originál patří v současnosti mezi nejvýznamnější exponáty Lapidária Národního muzea.

V 80. letech 20 století realizovali restaurátoři z umělého kamene pojeného epoxidovou pryskyřicí kopii této sochy, která dodnes zdobí pražské Výstaviště a funguje jako „poutač". Ve stejné době vznikla ještě další „zkušební" faksimile, kterou restaurátoři vydusali bez použití pryskyřice, což se následně (s dlouhým časovým odstupem) ukázalo jako vhodnější řešení, neboť tak byla dosažena výrazně lepší odolnost vůči UV záření (než u státem zakoupené kopie). Obě faksimile z 80. let minulého století odpovídají torzálnímu stavu originálu po jeho svržení z Mariánského sloupu. Stejně jako originál, tak i jeho kopie, postrádá především zápěstí právě ruky a další drobné detaily, které se nezachovaly.