Radovánky s Dalím

Bronzová plastika "Radovánky s Dalím" akademické sochařky Zuzany Čížkové. V nabídce odlitek č. 2 z limitované série 5 kusů (odlitek č. 1/5 vyhrazen autorkou pouze pro výstavní účely).

Vaší pozornosti doporučujeme nejen níže uvedený autorčin komentář, ale také osobní návštěvu galerie SOCHÁRIUM spojenou s prohlídkou autorčiny sochy. Porozumět tomuto specifickému dílu není úplně triviální, přesto si ale socha dokáže vnímavého pozorovatele relativně rychle získat a opakovaně mu pak nabízí k objevení další a další nové, neočekávané podněty. Důmyslná kompozice nutí diváka k přemýšlení o současném světě a o dění kolem nás. Osobní setkání se bronzem "Radovánky s Dalím" nenahradí sebelepší fotografie, sochu je rozhodně třeba „zažít naživo". Je stejně osobitá a jedinečná, jako její autorka Zuzana Čížková (u jejíchž bronzů lze navíc v budoucnu očekávat poměrně zajímavý investiční progres).

Slovo autorky:

Figury a jejich části jsem v sochařství vždy ztvárňovala netradičně. Například torzo prolínající se s křížem, klaun zatočený v piruetě, Lososí muž, několikatunová dívka z plakátu anebo dívčí postava, mizející ve zdi. Deset studijních let povinné figurální kresby a modelovaní člověka nakopne a začne si pak dělat co chce, zcela svobodně.

Ani nyní tomu není jinak. Jen mě ovlivnily okolnosti, kdy jsem musela opustit svůj pražský výhradně sochařský ateliér. Najednou jsem se ocitla bez svého zázemí, na které jsem byla po dobu dvaceti let zvyklá, zároveň jsem ale nebyla schopná nesochat. Pustila jsem se tak do práce spojené s mým dětstvím. Milovaný Dalí, jehož jméno jsem znala dříve než jméno Isaaca Newtona. A zároveň s aktuálními motivy mé výtvarné tvorby: skořepiny a lastury, které na obrazy maluji již od střední školy, a teprve před několika lety jsem je začala používat i k reliéfní tvorbě. A nyní zcela poprvé v sochařské tvorbě.

Motivy přírodnin, dřevin a peří (které používám ve své tvorbě velmi dlouho) v kompozici vyvažuji to negativní. Protože aby byl život v rovnováze, je zde něco zlého i dobrého. Něco klidného a něco neklidného. Něco zcela svobodného i konvenčně svázaného. Rovnováha i lehké přepadávání. A nakonec Hodiny s velkým H, tedy to, co nás táhne dopředu, popohání vpřed, ale zároveň zneklidňuje a někdy i tíží. Zároveň je to nejznámější motiv díla Salvatora, ačkoliv v jinem pojetí. I to byl důvod neopomenout tento prvek na teto sose, kterou povazuji za první z mojí zcela nové řady soch.